NASLOUCHEJ SVÉ DUŠIČCE
Jako lidé jsme bytosti s duchovní
podstatou. To, že si tuto podstatu v sobě nedokážeme ještě všichni
uvědomit, je zcela v pořádku. Duchovní uvědomění přichází v okamžiku,
kdy dosáhneme jistého vývojového stupně poznání. Zde začínáme chápat princip
vlastní podstaty a sebe samu ve hmotě.
Jako duchovní osobnosti procházíme různými
vývojovými cykly ve kterých dosahujeme úspěchu i neúspěchu. Veškeré toto
poznávání je v pořádku, protože z něj vychází vědomí, které obohacuje
našeho ducha skrze hmotné tělo.
Stojíme na prahu produchovnělého věku
vodnáře a mnozí z nás se jakoby úplným zázrakem začínají probouzet do
nového stavu vědomí. Přicházíme na to, že vlastnictví hmotných statků nenaplňuje
naši touhu po dosažení osobní radosti pohody a klidu. Někteří hledají,
jiní se opíjejí alkoholem nebo se utápějí v slzách vlastních citových
nezdarů. Přichází trápení a nemoci, které člověka zavádějí za práh vlastní
vyčerpanosti.
Co můžeme udělat s tímto stavem
nevědomí? Odpověď na tuto otázku najde každý sám v sobě, když se jednoho
dne, zastaví a zeptá se sám sebe:
„Co vlastně chceš, lidská bytosti?“.
To,
nad čím budeme přemýšlet a spekulovat, je hlas našeho ega. Když však vypneme
všechny smysly, opustíme naučené myšlenkové vzorce a necháme promluvit svou
intuici, uslyšíme hlas své dušičky. Právě tehdy poznáme, jak jsme
v podstatě skromní a nenároční. Mnoho lidí se tohoto stavu zalekne,
protože „málo nebo nic“ pro ně vytváří hrozbu strachu. Jenže právě to „málo nebo nic“ je tou největší
svobodou. Hmota nás naplňuje nároky a problémy. Kdybychom však v sobě
našli odpověď na otázku, co opravdu k životu potřebujeme, přišli bychom na
to, že lásku a pochopení sebe sama i ostatních.
Radek Barták